Eurosport

S přibývajícím komentátorským věkem člověk přichází na to, že svět závodění má s tím obyčejným, každodenním hodně společného. Zvláště pak jedno pravidlo, které považuji za jeden z nejdůležitějších poznatků, k nimž může člověk dojít.

A to, že ty skutečně hodnotné a smysluplné věci nenajdete tam, kam je nejvíc vidět.

Motorsport je pro drtivou většinu lidí pouze Formule 1 a Moto GP. Tyto dva vysoce vyprofilované seriály formulových a motocyklových závodů mají největší mediální prostor, nejlepší jezdce a nejsilnější stroje. Investice prostředků ze strany pořádajících společností, závodních stájí i reklamních inzerentů jsou obrovské. Není tedy divu, že prioritou není vyhrávat, nýbrž zajistit návratnost těchto investic a vydělat dost peněz, které vystačí na luxusní život všech, kteří se kolem závodů pohybují. Ať už s nimi ve skutečnosti mají, nebo nemají něco společného. V praxi to znamená, že přestaly existovat nemyslitelné věci, a to bohužel v negativním slova smyslu. Mladý Nelson Piquet je nucen záměrně bourat, aby umožnil vyhrát Fernandu Alonsovi. Michael Schumacher láme srdce fanouškům Ferrari a odchází k Mercedesu, na tratě se dostávají vozy s dieselem a rozvracejí vyrovnané WTCC nebo závody Le Mans. Na prvním místě jsou peníze, poté jezdci a až pak jde o závodění. Ale tento článek není o F1, Moto GP, WTCC ani o Le Mans.

Právě skončená sezóna Britských superbiků (BSB) 2011 ukázala, o co vlastně v závodění jde. Po celý rok jsme mohli být svědky závodů, z nichž doslova stříkala závodnická vášeň a ryzí závodní charakter. Jezdci i zde (byť v omezené míře) využívají tovární podporu výrobců motorek a odpovídají se svým šéfům. Na rozdíl od závodníků z nejprestižnějších světových soutěží však působí nebojácně. Jakoby závodníky v F1 či Moto GP svazovaly smluvní povinnosti sepsané právnickými týmy do kontraktů a tíha finančních a jiných následků jim bránila riskovat. Lidé z BSB se po závodě objímají, gratulují si a umí nést prohru. Nepříliš přátelské prostředí paddocku F1 a Moto GP jakoby Stonerům, Hamiltonům či Alonsům bránily ve vřelosti a utlumovaly v nich sportovního ducha, s nímž do soutěže přišli.

John Hopkins prohlásil, že tak tvrdě jako v Britských superbicích ještě nikdy nezávodil. A to má za sebou Moto GP, zámořskou sérii AMA i MS Superbiků. V Británii se závodí nejen loket na loket, ale také na velmi úzkých tratích s poměrně malými bezpečnostními opatřeními. Tam, kde v Moto GP zabrzdí letícího závodníka dlouhý kačírek, v BSB musí postačit pár balíků slámy. Nutno přiznat, že v BSB je také pádů více a často mají vážné následky. Na druhou stranu paní Štěstěna na podobná opatření příliš nehledí, takže zlomené klíční kosti, pánve, zápěstí a bohužel i smrt přicházejí na obou kolbištích. Tak jako tak si s tímto jezdci v BSB hlavu nelámou. Vrhají se riskantně do zatáček, vyskakují na motorce přes „Horu“ v Cadwell parku metr do výšky a někdy se mezi sebou na trati doslova rvou. Podobně jako v posledním kole posledního závodu sezóny.

V BSB platí od minulé sezóny jakési dvě části sezóny. V té první se bojuje hlavně o to, umístit se v celkovém žebříčku do šestého místa. Tři závodní víkendy před koncem roku se z nejlepší šestice stanou Bojovníci o titul, srovnají se jim body a k nim přičtou pouze body za předchozí umístění na stupních vítězů. Do takzvaného Showdownu jdou tedy všichni s malými bodovými odstupy.

Před posledním závodem sezóny na proslulém okruhu v Brands Hatch zbyli dva takzvaní Bojovníci o titul. Američan John Hopkins na Suzuki a Brit Tommy Hill na Yamaze. Hopkinse v prvním odpoledním závodě postihla chyba elektroniky a díky ní dojel až 12. Jeho náskok před Hillem se tak smrskl na dva body. Na startu podvečerní, poslední jízdy oba závodníci věděli, že pokud pojedou na špici, kde je bodový rozdíl umístění větší než 1 bod, potřebují k titulu svého rivala prostě porazit. Hopkins lépe odstartoval a téměř celý závod Hilla držel za sebou. Hned po nájezdu do posledního kola se však začaly dít věci. Zatímco v čele závodu jezdil s obrovským náskokem bývalý šampion Shane Byrne, Hopkins s Hillem přepnuli na závodnický „berserk“ mód a předjížděcími manévry na hranici pádu si měnili pozici téměř v každé zatáčce. Extatické čtyři kilometry vyústily v souboj na cílové rovince, na níž se již viditelně poražený Hopkins ještě dotáhl na Hilla a oba přejeli cílovou čáru vedle sebe. Komentátoři na chvíli ztichli. Pohled kamery zepředu neprozrazoval vůbec nic. Hillovo jásání a zklamání Hopkinsova šéfa Valentinea na boxové zdi však napovídalo, že titul zůstane v Británii. Hill ho získal o 0,006 sekundy, což na cílové fotografii odpovídalo přibližně polovině předního kola Suzuki Johna Hopkinse.

V tvářích vítězů bylo vidět nadšení, poražení byli zklamaní, ale ne rozzlobení. Ovšem na všech bylo znát uspokojení z toho, co a jak dělají a jakou sezónu mají za sebou. Jack Valentine (Crescent Suzuki) gratuloval Shawnu Muirovi (Swan Yamaha), ačkoliv přesně před rokem měl Hilla v týmu on a také přišel o titul během posledního víkendu. Shane Byrne kroužil po okruhu a radoval se, jakoby titul vyhrál on. Spokojený byl i James Elisson, který pro svého šéfa vybojoval po pěti letech existence týmu SMT první stupně vítězů. Joshua Brookes měl za sebou další závod, v němž jel jako ďábel a z 21. místa na startu bojoval o 3. místo. Svoje odvedl i Michael Laverty, bratr slavnějšího Eugena, i úžasný Grem Gowland, jenž celou sezónu odjel s těmi nejlepšími, byť startoval na motocyklu třídy Evo bez kontroly trakce. Paddock se radoval a zasmušilých tváří v něm zůstalo jen velmi málo.

Podobnou radost nevidíte často, ale pokud někde ano, tak jde o ty méně známé závodní série, u kterých přes všechny nesporné náklady platí, že závodní výsledek je důležitější než finanční zisk. Proto jsem velmi rád, že díky Eurosportu mám možnost být u tohoto typu závodění a nejsem odkázán na sledování pouze toho nejslavnějšího a marketingově nejsilnějšího. Jako diváka mě nezajímají zákulisní boje o závodní koryta, ani to, že se nejezdí 300, ale pouze 280 km/h. Zajímají mě zážitky, které mě zvednou ze židle. A je jedno, jestli sedím doma před televizí nebo křičím do komentátorského mikrofonu. Ten oheň v srdci pálí stejně.