Imago

Jak viděli letošní Africký pohár naši komentátoři?

Tři otázky pro dva naše komentátory, kteří vás provázeli letošním Africkým pohárem národů ve fotbale - Honzu Homolku a Tomáše Petra.

1. Jak hodnotíte současnou úroveň afrického fotbalu, jak si stojí v porovnání se zbytkem světa?

HH: Africký fotbal je trochu odlišný od zbytku světa. Je hodně atletický, plný běhání a nasazení, ale z taktického hlediska to stále ještě není ono. Urazil za třicet let obrovskou cestu díky angažmá Afričanů v Evropě i tím, že se evropští trenéři dostali k nim. Ale nemyslím si, že by bylo reálné, aby africký celek vyhrál v dohledné době MS. Když se nepovedlo nikomu na africkém kontinentu postoupit mezi 4 nejlepší, těžko to půjde jinde. V mládežnických kategoriích to jde, nejlepší týmy se rovnají nejlepším světovým, ale když se fyzická vyspělost časem utlumí, jsou tam procenta pro zbytek světa a Afrika je ještě mírně pozadu.

TP: Fotbal v Africe je sice stále na vzestupné úrovni, ale i tak je pořád pozadu. Největším současným problémem je absence tvořivého záložníka u většiny týmů. O útočníky není nouze, o defenzivní štíty také ne, ale mezi nimi zeje propast. Stále platí, že Evropa a Jižní Amerika jsou o kus před všemi napřed. Afrika se může rvát o pozici třetího s takticky ještě stále asi vyspělejší Asii.

2. Jaký tým byl pro vás příjemným překvapením šampionátu a který se naopak postaral o zklamání?

HH: Příjemným překvapením bylo Mali, které se taktak dostalo na turnaj a má bronz. Nemile mne zaskočila Ghana profesorským fotbalem; propadákem byl způsob hry Senegalu, který předváděl naprosto bezzubý fotbal bez nápadu a strategie.

TP: Největším překvapením pro mě osobně je asi bronz Mali. Tým okolo Keity tak nějak nenápadně prošel až ke třetímu místu. Trošku ulehčeno to ale bylo přístupem Ghany, která si profesorským přístupem nechala uniknout šanci na úspěch. Triumf Zambie pro mě osobně nebyl až takovým překvapením. Chipolopolo se prezentovali sympatickými a bojovnými výkony. Nutno říci, že je to především velká zásluha trenéra Hervé Renarda. Zklamáním bylo určitě počínání Senegalu, který v relativně lehké skupině nezískal ani bod. Více jsem čekal také od Maroka a Angoly.

3. Jaká událost bude pro vás hlavní vzpomínkou na uplynulý Africký pohár národů?

HH: Pro mne to bude jednoznačně příběh Zambie.

TP: V hlavě mi určitě uvízne několik okamžiků, které se váží ke dvěma zápasům: Zambie - Pobřeží Slonoviny a Gabon - Maroko. Nejprve finále a Drogba jak neproměňuje pokutový kop, následný nekonečný penaltový rozstřel a poté trenér Renard jak nese v náručí zraněného Musondu přes hřiště ke slavícím spoluhráčům. Vzpomínat budu i na zápas Gabon - Maroko, který řadím mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl. Strhující tempo, enormní nasazení a neskutečný závěr, kdy nejprve Maroko vyrovnalo v 91. minutě z penalty na 2:2 a poté ještě domácí přesto ukořistili všechny body z úžasného přímého volného kopu.